Literatura
Literatura
jméno autora, děj, kompozice, jazyk (spisovná čeština, obecná čeština, nářečí, složitá souvětí, neobvyklý pořádek slov…..) náš názor,
poezie: charakteristika- lyrika/epika, vybrat několik básní- o nich zápis, kompozice, jazyk- básnické prostředky, vyjádřit myšlenku,
ZÁKLADY LITERÁRNÍ VĚDY
literatura= písemnictví (litera= písmeno)
Literatura:
Jednací písemnictví – protokoly, smlouvy..
umělecká literatura - poezie, romány, povídky..
odborná literatura (naučná) – učebnice, odborné publikace..
výrazový prostředek literatury = jazyk
společenské funkce literatury:
poznávací - poznáváme krajiny, charaktery..
výchovná
estetická – umělecké působení literatury
citové působení
Vědy o literatuře
1) literární teorie = věda o podstatě literatury, literárních žánrech
2) literární historie = o autorech a jejich dílech
3) literární kritika = hodnocení děl, rozbory literárních děl
Struktura literárního díla
-tématika (o čem dílo je)
->hlavní + vedlejší
-motiv (nejmenší částečka díla) –babiččin kapsář
-postavy
->hlavní + vedlejší
->každá má charakter: kladný/záporný
-přímá (konkrétní vlastnosti)
-nepřímá (poznáme z jednání)
-vnitřní (vlastnosti), vnější
-děj (realizuje se v událostech, příběh)
-prostředí
->neskutečné/skutečné
->určité=podrobně popsané /neurčité
Kompozice literárního díla
= výstavba lit. Díla
Dílo se dělí na určité části:
Próza:
díly
kapitoly
odstavce
Poezie:
zpěvy
sloky
verše
kategorie času
1) chronologický = autor vypráví příběh v časovém sledu, jak se odehrával
2) retrospektiva = v některých částech se autor vrací do minulosti
řeč vypravěče
er forma – dílo ve třetí osobě
ich forma – dílo v první osobě č. j.
řeč postav – přímá řeč (jedna postava- monolog) (dvě a více- dialog)
Jazyk díla
Funkce:
sdělná- autor nám něco sděluje
estetická- nějak na nás působí (umělecký prostředek)
základem= spisovná čeština
Autor může používat i další plány jazyka. (slang, profesionalismy, obecná čeština, nářečí..)
Využití jazyka má vždy funkci:
-charakterizační->snaží se přiblížit dobu, charakter postavy, prostředí
Obrazná pojmenování
(tropy)
epiteton= básnický přívlastek (růžový večer)
metafora= přirovnání na základě vnější podobnosti
metonymie= na základě věcné souvislosti
personifikace= zosobnění
paralelizmus= dva jevy vedle sebe (strom květ nese, dokud neuchřadne, lilie voní, dokud neuvadne)
antiteze= přirovnání protikladu (od někudy kůň vyjíždí, on nevyjíždí, on větrem letí)
synekdocha= část označená celkem a obráceně (vrátil se pod rodnou střechu)
eufemismus= zjemnění
ironie= zesměšněn, užití opačného významu
hyperbola= nadsázka
sarkasmus= zesílená ironie (v satirách)
alegorie= jinotaj (báje)
oxymoron= protimluv
Syntaktické prostředky
(figury) =zvláštnosti větné stavby
1) opakují se nám slova ve verších= epizeuxis
Utichly továrny, utichly ulice.
2) opakování slov na počátku veršů= anafora
Na břehu řeky Svatky kvete rozrazil, na břehu řeky Svratky roste nízká tráva.
3) opakování slov na konci verše= epifora
Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce?
4) opakování slov na konci i na začátku verše= epanastrofa
A nazván Bolžaní po vychování, po vychování u matky Volhy.